Klient chtěl web do dvou týdnů, protože ‚to je jenom pět stránek‘. Vysvětlil jsem, kde se těch pět stránek zaseklo na tři měsíce – a nebyl to programátor

„Je to jenom pět stránek, to přece nemůže trvat dýl než čtrnáct dní.“ Tuhle větu slyším pravidelně a rozumím jí – z pohledu klienta je web pět obdélníků s textem a obrázky, a psaní webu vypadá jako otázka pár hodin práce. Realita jednoho konkrétního projektu, poradenské firmy s pěti stránkami, vypadala jinak: tři měsíce od podpisu smlouvy po spuštění.

Kde se ztratil první měsíc

V zadání jsme se domluvili, že texty a fotky dodá klient do týdne. Přišly za pět týdnů, a to ještě po dvou připomínkových e-mailech z mé strany. Nešlo o špatnou vůli – majitelka firmy měla plný kalendář a psaní o vlastní firmě si vždycky odsunula na „až budu mít čas“, který nikdy nepřišel sám od sebe.

Fotky, které nakonec dorazily, byly z telefonu, tmavé, v nízkém rozlišení, nepoužitelné pro web. Museli jsme objednat fotografa, což přidalo další dva týdny na domluvení termínu a focení.

Kde se ztratil druhý měsíc

Struktura webu i design jsme měli hotové rychle. Zaseklo se to na schvalování. V malé firmě rozhodovali o textu tři lidé – majitelka, její obchodní partner a externí konzultant, kterého si najali „na kontrolu“. Každý měl jiné připomínky, často protichůdné. Odstavec, který majitelka schválila, obchodní partner o týden později chtěl přepsat. Jeden kontaktní e-mail se měnil čtyřikrát, protože si nebyli jistí, kterou adresu chtějí zveřejnit.

Neexistoval jeden člověk s pravomocí říct „tohle je finální verze“. Bez tohoto rozhodovacího místa se schvalovací kolo protahovalo donekonečna, protože každá nová osoba v cc přidávala nový pohled.

Kde se ztratil třetí měsíc

Po dokončení designu čekal projekt tři týdny na to, až si klientka najde čas na finální kontrolu před spuštěním. Mezitím přišla žádost o menší úpravu loga, která si vyžádala kontaktovat grafika, jenž logo dělal – a ten byl zrovna na dovolené.

Co je v tomhle vzorci univerzální

Za deset let jsem tenhle scénář viděl v desítkách variací, vždycky se stejnou strukturou: technická práce zabere zlomek celkového času, zbytek spolknou podklady, schvalování a rozptýlená odpovědnost. Kód se nepíše tři měsíce. Čeká se tři měsíce na to, co má dodat klient.

Co dělám dnes jinak

Do nabídky teď píšu explicitně, co potřebuji a kdy, s konkrétními termíny, ne „co nejdřív“. Trvám na jednom kontaktním bodu na straně klienta, který má poslední slovo – ne výbor. A do harmonogramu počítám dva týdny rezervy na podklady, protože statisticky vždycky přijdou později, než se slíbí.

A hlavně: první schůzku věnuju tomu, abych klientovi vysvětlil přesně tenhle mechanismus. Když ví předem, že zpoždění obvykle nezpůsobuje vývojář, ale nedodaná fotka nebo protichůdné připomínky tří lidí, přebírá odpovědnost za svou část jinak.

Co si z toho vzít

Pokud plánujete web a chcete termín dodržet, věnujte víc pozornosti tomu, kdo u vás bude rozhodovat a kdy dodáte podklady, než tomu, jak rychlý je váš dodavatel. Pět stránek se dá naprogramovat za pár dní. Rozhodnout se, co na nich má být, trvá firmám měsíce – a to není chyba webaře.