Klient chtěl redesign. Přesvědčil jsem ho, aby místo toho přepsal tři odstavce

Přišel s jasným zadáním: „Web nám nefunguje, chceme nový. Rozpočet máme zhruba 250 tisíc.“ Firma dělá servis a údržbu vzduchotechniky pro průmyslové haly. Obrat kolem 40 milionů, osm lidí v terénu, dva v kanceláři.

Zeptal jsem se, kolik poptávek jim chodí z webu. „Tak tři, čtyři měsíčně. A většinou nesmyslné – lidi z bytovek, co chtějí vyčistit rekuperaci.“

To je jádro problému. Ne vzhled.

Co jsem si nejdřív ověřil

Než jsem cokoli navrhl, prošel jsem tři věci:

Analytika. Web měl kolem 900 návštěv měsíčně, průměrná doba na hlavní stránce 40 sekund, bounce rate 71 %. Lidé tam chodili. Nescrollovali dolů a odcházeli.

Zdroje návštěvnosti. 60 % organika, klíčová slova typu „servis vzduchotechniky“, „revize VZT“. Správní lidé. Návštěvnost nebyla problém.

Poptávkový formulář. Fungoval. Otestoval jsem ho, e-mail dorazil.

Takže: lidi přijdou, jsou to relevantní lidi, formulář funguje – a stejně neodešlou poptávku. To není problém designu. To je problém sdělení.

Co na webu stálo

Hlavní nadpis: „Vítejte na stránkách společnosti XY, s.r.o.“

Pod ním odstavec o tom, že firma působí na trhu od roku 1998, klade důraz na kvalitu a individuální přístup k zákazníkům.

Klasika. A pro člověka, který právě zjistil, že mu v hale neprojde revize a hrozí pokuta, naprosto bezcenná informace.

Co jsme napsali místo toho

Strávili jsme dvě hodiny telefonátem s jejich nejzkušenějším technikem. Ptal jsem se: s čím ti lidi volají? Co je nejvíc pálí? Co jim říkáš, aby se uklidnili?

Odpovědi byly konkrétní. Lidem hoří termín revize. Bojí se, že jim servis zastaví provoz haly. A předchozí dodavatel jim nechal po sobě chaos v dokumentaci.

Nový nadpis:

> Revize a servis průmyslové vzduchotechniky do 5 pracovních dnů. Bez odstávky provozu.

Podnadpis:

> Pro výrobní haly, sklady a potravinářské provozy od 1 000 m². Přijedeme na kontrolu zdarma, dostanete cenovou nabídku do 48 hodin a kompletní dokumentaci pro kontrolu z inspektorátu.

A třetí odstavec, který definoval, pro koho firma není: „Nedělíme servis bytových rekuperací ani klimatizací v kancelářích do 200 m².“

Tři odstavce. Zbytek webu zůstal, jak byl – včetně designu, který mi taky nepřišel hezký.

Výsledek po třech měsících

• Poptávky: z 3–4 měsíčně na 11, 14 a 9
• Podíl relevantních poptávek: z odhadovaných 30 % na zhruba 85 %
• Doba na stránce: 40 s → 1:52
• Uzavřené zakázky z webu: 3 za kvartál, největší za 340 tisíc

Ta věta o tom, pro koho firma není, udělala víc než cokoli jiného. Přestali trávit hodiny telefonáty s lidmi, kterým stejně nemohli pomoct.

Celková investice: jedno odpoledne mojí práce a dvě hodiny jejich technika. Rozpočet 250 tisíc zůstal nevyužitý – šel na rozšíření servisního týmu.

Kdy je redesign naopak nevyhnutelný

Nechci tvrdit, že design nehraje roli. Hraje. Ale je to druhá vrstva problému, ne první.

Redesign dává smysl, když:

• Web není použitelný na mobilu. Pokud vám 60 % návštěv chodí z telefonu a stránka se tam rozpadá, texty nezachráníte.
• Načítání trvá přes 4 sekundy. Lidé odejdou dřív, než si text přečtou.
• Struktura brání obsahu. Pokud šablona neumožňuje přidat sekci s případovkami, cenami nebo referencemi, které potřebujete ukázat, jste v pasti.
• Prodáváte design. Architekti, interiéroví designéři, fotografové – u nich je web ukázka řemesla.
• Web běží na systému, který nikdo neumí spravovat. Technický dluh je reálný náklad.

Co si z toho odnést

Než objednáte redesign, odpovězte si na jednu otázku: chodí mi na web správní lidé?

Pokud ano a nepoptávají, problém je ve sdělení. Přepsat nadpis a nabídku stojí zlomek času i peněz a výsledek vidíte za čtyři týdny.

Pokud vám na web nechodí nikdo, nový design to nespraví taky. To je problém viditelnosti.

Redesign je odpověď na otázku „jak to vypadá“. Většina firem má ale problém s tím, „co tam stojí“.